zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Multilaterální spolupráce jako řešení nedostatku pitné vody v regionu MENA

26.07.2020
Voda
Pitná voda
Politika
Multilaterální spolupráce jako řešení nedostatku pitné vody v regionu MENA

Multilaterální spolupráce probíhá v regionu MENA mezi Jordánskem, Palestinou a Izraelem. Všichni tři aktéři jsou spolu svázáni skrze povodí řeky Jordán, a jsou prakticky závislí na povrchových i podzemních zdrojích této řeky. A ačkoli mezi těmito aktéry existuje mnoho vzájemných neshod a sporů, vznikají i projekty přeshraniční spolupráce, které pomáhají překonávat vzájemnou nedůvěru a zároveň pomáhají zvýšit efektivitu spotřeby vody a snižovat její ztráty.

Jedním z nejvíce diskutovaných vodních toků v regionu Blízkého východu a severní Afriky (MENA) je řeka Jordán. Její povodí se rozkládá na ploše přibližně 18 500 km2. O většinu této plochy se dělí Jordánsko (40 %) s Izraelem (37 %), dále část povodí zasahuje do Sýrie, Libanonu, a také do území Západního břehu Jordánu, který je součástí Palestinské samosprávy. Oblast MENA se potýká s konstantně vysokou mírou plodnosti, která spolu s nedostatkem a neefektivním využíváním vody, špatným hospodařením a nedostatkem politického i ekonomického managementu přeshraničních vod, vede k čím dál větším obavám ze zhoršování situace, a s tím spojených vážných bezpečnostních rizik. Situace povodí a zvyšující se obava z nedostatku pitné vody v regionu tak má přímý dopad na vzájemné vztahy států. Řešením může být právě multilaterální (nejčastěji nevládní) spolupráce.

Projekt spojení Rudého a Mrtvého moře

V současné době probíhá v rámci regionu několik iniciativ, a to jak ve vztahu vláda-vláda, tak také prostřednictvím nestátních subjektů. Jako příklad multilaterální spolupráce může sloužit rok 1996, kdy došlo mezi Jordánskem, Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny k podpisu trilaterální 'Deklarace o zásadách spolupráce ve věcech souvisejících s vodou a s novými vodními zdroji'. Tato Deklarace spolupráce nastiňuje zejména zásady pro budoucí projekty spolupráce, neuvádí však žádné podrobnosti o konkrétních opatřeních. Je v ní nicméně zdůrazněno, že předchozí bilaterální dohody zůstávají nedotčeny, a dohoda tak nijak neovlivňuje nebo nemění např. izraelsko-palestinskou dohodu z Osla. Navíc, i když jsou trojstranné rozhovory o vodě důležité k budování vztahů a důvěry, jsou jednoznačně podřízeny bilaterálním dohodám. Tento fakt tak může z části limitovat možnosti integrovaného přístupu vzhledem k vodnímu managementu v regionu.

Konkrétnější mezivládní přeshraniční spolupráci představuje 'Projekt spojení Rudého a Mrtvého moře' (The Red Sea-Dead Sea Water Conveyance Project), podepsán v roce 2013. Projekt řeší dva akutní problémy: nedostatek pitné vody v oblasti (především v Jordánsku) a rychlý pokles hladiny Mrtvého moře, které z důvodu nadměrného využívání řeky Jordán vysychá (hladina každoročně klesá o necelý metr). Součástí projektu je plán na vybudování odsolovacího zařízení v jordánské Aqabě, které vytvoří nový zdroj pitné vody pro státy v regionu. Zároveň během procesu odsolování obvykle dochází k produkci solanky, jako odpadního produktu. Tento solný roztok by měl pomoct doplnit zásoby vody v Mrtvém moři. Pro Izrael plynou výhody hlavně z utužování spolupráce, zatímco pro Jordánsko spolu s Palestinou projekt znamená další dodávky pitné vody za zvýhodněné ceny. Nicméně i u tohoto projektu se objevuje kritika. Výhrady mají zejména ekologové, kteří se obávají nenávratné změny charakteristiky Mrtvého moře, které je ve světě unikátním jevem. Vědci zapojení do projektu naopak tvrdí, že projekt byl promyšlený a testovaný během posledních 20 let a účinky solného roztoku na Mrtvé moře budou přísně monitorovány. Projevilo se rovněž regionální napětí. Shaddad Attili, představitel palestinské vodní správy, uvedl, že dohoda je jen mezi Izraelem a Jordánskem. Palestinská samospráva byla zapojená pouze z důvodu svého částečného přístupu k Mrtvému moři a nemá reálnou šanci konkurovat dvěma mnohem silnějším státům nebo prosadit své názory ve věci projektu. Proto je její zapojení pouze symbolické s cílem podpořit Jordánsko, pro které bude projekt největším přínosem. Izraelský environmentalista Yaakov Garb zase uvedl, že má podezření, že projekt byl motivován hlavně geopolitickou touhou podpořit Jordánsko a utužit s ním vztahy. Do problematiky Mrtvého moře byl projekt ,,zabalen" pouze za účelem získání mezinárodní finanční podpory.

Role nevládních projektů a organizací v přeshraniční spolupráci

Vzhledem k absenci významnější a efektivní mezivládní spolupráce, hrají klíčovou roli při prosazování přeshraničních projektů v regionu občané a nejrůznější občanská sdružení. Stěžejní roli nevládních projektů a organizací velmi zdůrazňuje i Kramerová (2008). Přímým výsledkem mnohostranné občanské spolupráce je zřízení ,Blízkovýchodního výzkumného střediska pro desalinizaci' (MEDRC). Jedná se o mezinárodní vzdělávací institut, který sdružuje odborníky z Ománu, USA, Palestiny, Jordánska, Izraele, Koreje, Španělska, Japonska, Kataru, Nizozemska a Švédska. Slouží jako regionální centrum pro odsolovací výzkum a rovněž jako školící centrum pro budoucí odborníky v této oblasti.

Významnou součástí MEDRC je také sponzoring, dosud středisko financovalo 169 projektů koncentrujících se na desalinizaci. Dalším příkladem přeshraniční spolupráce iniciované občany je ,Aravský institut environmentálních studií (AIES)'. Jedná se o environmentální a výzkumný program, jehož studentská skupina se skládá z Palestinců, Izraelců, Jordánců a studentů z dalších zemí světa. Vzhledem k tomu, že palestinské univerzity obvykle nepřijímají izraelské studenty, uspořádání v AIES podporuje studium a výzkum mezi všemi stranami, což může významně podpořit budoucí spolupráci.

Hnutí environmentálního peacemakingu

Nejvýraznější činnost z hlediska rozsahu a variability projektů v regionu projevuje nezisková organizace 'EcoPeace Middle East'. Jedná se o jedinečné hnutí zaměřené na environmentální peacemaking, které sdružuje jordánské, palestinské a izraelské environmentalisty. Své pobočky má v jordánském Ammánu, palestinském Ramalláhu i izraelském Tel Avivu. Usiluje o ochranu sdíleného přírodního dědictví, pokrok v udržitelném regionálním rozvoji, a hlavně se snaží vytvářet nezbytné podmínky pro udržitelný mír v regionu prostřednictvím přeshraniční nevládní spolupráce.

Jednou ze základních strategií organizace EcoPeace je projekt 'Good Water Neighbors' (GRW). GRW zvyšuje informovanost v otázce sdílených vodních zdrojů a jejich udržitelném rozvoji, a také rozšiřuje povědomí o vlivu lidské činnosti na životní prostředí.

Jeho hlavní role však spočívá v podpoře přeshraniční spolupráce v rámci lokálních komunit. Vytváří porozumění mezi třemi národy tím, že mobilizuje komunity, aby se místo čekání na politické procesy a urovnání zaměřily na konkrétní environmentální cíle ve společném zájmu. Tyto iniciativy hrají stěžejní roli při budování důvěry mezi přeshraničním obyvatelstvem prostřednictvím vodní spolupráce. Projekt vznikl v roce 2001 a v současné době je do něj zapojeno již 28 komunit (11 palestinských, 9 izraelských a 8 jordánských). Každá komunita je partnerem jiné komunity na druhé straně hranic, spolu poté komunikují, řídí a starají se o společné vodní zdroje. Je také kladen důraz na environmentální vzdělávání dětí od útlého věku.

Mezi palestinskou, jordánskou a izraelskou mládeží se pak konají vzdělávací akce, na kterých se mladí lidé učí o povodí řeky Jordán, o různých způsobech využívání vodních zdrojů, o problematice znečišťování vody nebo o strategiích řízení a zachovávání vodních zdrojů. Tato setkání jsou pak také často spojena s různými přístupy k řešení konfliktů, vzděláváním v oblasti vedení (Leadership) a aktivismu (Activist Training). Mládež, která takovým výcvikem projde, získává titul ,,Water Trustees" (v překladu správci vody). V každé komunitě rovněž funguje úzká spolupráce terénních pracovníků s veřejností, mládeží a obcemi s cílem vytvářet povědomí o reálném stavu vodních zdrojů a životního prostředí na území nejen dané komunity, ale i její partnerské. Celý projekt tak pomáhá budovat vztahy napříč komunitami a učí přemýšlet lidi ne pouze o svých vlastních problémech, ale také o potřebách a situaci druhých. Celý projekt je podporován americkou rozvojovou agenturou USAID nebo švédskou rozvojovou agenturou SIDA.

Eko-parky a model udržitelného rozvoje

Dalším projektem jsou tzv. 'EcoParky (eko-parky)', které modelují, jak by mohl vypadat udržitelný rozvoj. Tyto parky jsou často přeshraniční a propojovány stezkami, které lákají turisty a poskytují naučné programy z prostředí environmentálního vzdělávání a kulturního dědictví. Podporují také udržitelné podnikání v oblasti ekoturistiky a slouží jako místo ke sdružování komunit. EcoPeace má rovněž mnoho programů založených na víře (,faith-based programs'), které uznávají duchovní a historický význam řeky Jordán pro muslimské, židovské a křesťanské věřící. Zapojením náboženských skupin se organizace snaží rozšířit kruhy zúčastněných stran a také obohatit výukové programy zaměřující se na ochranu povodí Jordán o duchovní a kulturní hodnoty.

Psychologickou výzvou organizace EcoPeace je pak v regionu všudypřítomný cynismus. Obyvatelé přeshraničních komunit na lokální úrovni jsou často podezřívaví ohledně motivů ostatních. A vzhledem k dlouhé historii vzájemného násilí mezi všemi třemi stranami, popř. neúspěšnému mírovému procesu, je každá zmínka o mírovém urovnání přijímaná s velkým skepticismem. Další výzvou je dilema, že i když mají nelegální izraelské osady významný dopad na vodní režim, nejsou organizací oficiálně uznávány. Navíc Palestinci s nezákonnými osadami nemají zájem spolupracovat. Jedny z největších výzev jsou pak ty sociální (kulturní). Každý z palestinských zaměstnanců musel v určité míře čelit sociální kritice ze strany své rodiny nebo přátel. Někteří byli dokonce vyhnáni ze svých komunit za normalizaci okupace Palestiny. Nicméně na otázku, zda je obtížné pracovat pro organizaci v době zvýšeného napětí, odpověděla většina zaměstnanců, že je to naopak vede ke zvýšenému odhodlání.

Přítomná potřeba chránit současné vodní zdroje

Nedostatek vody v oblasti Jordánu nepochybně mohl přiostřit některé přeshraniční konflikty. Nicméně stále více si aktéři uvědomují potřebu chránit současné vodní zdroje, jelikož je to v zájmu všech stran. Vzhledem k absenci významnější a efektivní mezivládní spolupráce, hrají klíčovou roli při prosazování přeshraničních projektů v regionu občané a nejrůznější občanská sdružení a organizace.

Zmiňované nevládní projekty a spolupráce mají velký potenciál pro vytváření a utužování přeshraničních vztahů. Významně podporují komunitní rozvoj a kooperaci na lokální úrovni mezi relativně ,,znepřátelenými" stranami, které byly do určité míry schopny odložit stranou vzájemnou nevraživost a soustředit se na akutní problémy sdíleného přírodního bohatství, které nebere na politické hranice ohled. Existuje ale otázka, do jaké míry budou tyto organizace se svými projekty schopny, hlavně prostřednictvím svého přístupu ,,bottom up", pozitivně ovlivnit také vládnoucí elity, které ve svých rukou drží veškerou výkonnou, resp. zákonodárnou moc.

Text: Ester Pakizerová, Autorka je studentkou oboru Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci.

ECOPEACE MIDDLE EAST, 2020. Lower Jordan River. EcoPeace Middle East. http://ecopeaceme.org/projects/lower-jordan-river/

ERAN, Oded, Gidon BROMBERG, Giulia GIORDANO a INSS, 2018. Israeli Water Diplomacy and National Security Concerns. EcoPeace Middle East. Tel Aviv. January 2018

JÄGERSKOG, Anders, 2003. Why states cooperate over shared water: The water negotiations in the Jordan River Basin. Linköping Studies in Arts and Science. Department of Water and Environmental Studies. Linköping University.

KERSHNER, Isabel, 2013. A Rare Middle East Agreement, on Water. The New York Times, December 09.

KRAMER, Annika, 2008. Regional Water Cooperation and Peacebuilding in the Middle East. IFP Regional Cooperation on Enviroment, Economy and Natural Resources Management Cluster. Brussel, Belgium: Adelphi research.

MILNER, Michal, 2013. Good water neighbors in the Middle East. Peace Insight. December 30.

ROUYER, Alwyn, 2003. Basic Needs vs. Swimming Pools Water Inequality and the Palestinian-Israeli Conflict. Middle East Report. Middle East Research and Information Project, Inc. (MERIP).

SEED OF GOOD ANTHROPOCENES, 2019. EcoPeace Middle East: Environmental Peacemaking for transboundary water management in Israel, Palestine, and Jordan. Seeds of Good Anthropocenes.

SWAGERTY, Ted, 2014. Israel/Palestine/Jordan - EcoPeace/Friends of the Earth Middle East and the Good Water Neighbors Project. The EcoTipping Points Projects: Models for Success in a Time of Crisis

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
1
10. 2020
1.10.2020 - Seminář, školení
hotel Hesperia
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí